Vnady nemocnice 2 - Rehabilitace

Zpět na předchozí stránku

Bohužel, za pár dnů po tomhle bližším seznámení jsem Milušku ztratil z dohledu, přešla na jiné oddělení. Ale osud byl ke mně milostivý a nenechal mě dlouho čekat. Začal jsem už chodit o berlích a rehabilitovat. A moje rehabilitační sestřička… to byl kus ženské, i když jinak než Miluška.
Menší, nedá se říct tlustá, spíš dost plnoštíhlá, s výrazným pozadím a nezanedbatelným, i když proti Milušce stěží polovičním poprsím, takový ten roztomilý zadečkový typ. Věkově byla proti mě „jen“ o pětadvacet napřed. Anička byla moc příjemná a její masáže a rehabilitace mi dělaly moc dobře. Bylo vidět, že je přes svou postavu dost v kondici a při síle, její baculaté tělo vypadalo dost pružně a taky takové bylo.
Vztah s ní se začal vyvíjet zcela jinak než s „vztah“ s Miluškou. Hned ze začátku to mezi námi zajiskřilo, přes svou úplnou nezkušenost jsem to silně pociťoval.
„To na Vás takhle působí?“ usmívala se svýma oříškově hnědýma očima, když viděla, jak se při jejích dotecích při rehabilitaci pod košilí topořím.
„To není cvičením,“ odpověděl jsem jí, už mi nebylo trapné, jako ještě před pár dny, objevit se před ženou s ocasem připraveným zasáhnout štěrbinu mezi jejími stehny. Nikdo v rehabilitační místnosti mimo nás nebyl, cítil jsem, že s Aničkou se můžu pustit dál.
„Stává se Vám to často,"" zeptal jsem se drze.
Trošku zrozpačitěla: "Stalo se mi to už jednou. Před dvaceti lety a skončilo to interrupcí.“
„Promiňte,“ bylo mi najednou trapně.
„Ale ne, nic se neděje.“
„Jste krásná a i vypadáte spokojeně.“
„Je to tak, jsem spokojená. A co vy?“
„Teprve tady jsem zjistil, jaký ženský se mi líbí,“ a popsal jsem jí svůj vkus: „Baculatý, s pořádným měkkým vepředu a hlavně vzadu, už vím, že jsem dolňák.“
„Jste fajn a přála bych Vám, abyste nějakou pěknou mladou prdelatou našel.“
„Zase mladou. Copak Vy starší už nechcete? Je Vás mnohem víc než mladejch a taky bych se něco přiučil.“
„Tak třeba starou, ale s tou by to bylo složitější. A musíme pokračovat,“ začala mi natahovat chodidlo.
Uplynulo posledních čtrnáct dní, všelicos jsme s Aničkou probírali, ale na sex už jsme nikdy moc nezabrousili. I tak mi s ní bylo fajn a už jsem si říkal, jak musím hned v nadcházejícím létě zkusit sbalit nějakou dívčinu baculku.
Ale všechno bylo nakonec jinak a skvěle.
Z nemocnice jsem měl odcházet v sobotu, ve čtvrtek byla poslední rehabilitace a pak šla Anička na dovolenou. Když jsem se s ní chtěl rozloučit, řekla mi, abych se na chvíli posadil.
„Viděl bys mě ještě rád?“ přešla najednou na tykání.
„Jak se můžeš takhle ptát, Aničko?“
„Mám plán. Co bys tomu řekl, sejít se na chvíli v kavárně na náměstí přesně za měsíc? Vydržíš mi tak dlouho zachovat věrnost?“
„Určitě. Ale co chceš dělat dál?“
„To nezáleží jen na mě,“ řekla tajemně.
„Ale myslím to vážně,“ řekla a ze stran si vyhrnula sukni… a podávala mi mokré, jejím pohlavím mokré kalhotky. „Abys viděl, že naše rehabilitace působí i na mě.“
„To půjdeš domů bez nich?“ uklouzlo mi nepřípadně.
„V létě je pod sukni nenosím, dneska jsem kvůli Tobě udělala výjimku.“
Žmoulal jsem kalhotky ve zpocených dlaních a nevěřil svým očím.
„Tak ahoj za měsíc,“ a schválně zavlnila mírně vykasanou dlouhou sukní, až se pach z její mokré píči rozšířil po místnosti.
„Tady máš igelitku, ať to nevypadá tak divně.“

Autor: Zdenka
Datum přidání: 17. 12. 2007
Povídka přečtena: 18882x
Hodnocení povídky: 2.9

Zpět na předchozí stránku