Vojna

Zpět na předchozí stránku

Každý,kdo byl na vojně ví o čem mluvím,když řeknu mazáctví a šikana.Já narukoval k speciálnímu,elitnímu oddílu,který měl malá kasárna uprostřed lesa a nikdo z velení nás moc nenavštěvoval a tudíž byl kontroly velmi řídké.Proto velitelé nechávali volnost mazákům,aby měli co nejvíc volného času.Během prvního roku,jsme si mi,bažanti užili své.Šikana a ponižování byly na denním pořádku.Já naštěstí odjel na půl roku do PŠ a smál jsem se kamarádům,že tam v tom pekle musí zůstat.Vrátil jsem se asi 14 dní před odjezdem svých mazáků.Zjistil jsem,že kámoši už jsou pasovaní a jen já zůstal bažantem.Nezbylo mi nic jiného,než zajít za starýma a poprosit je,aby mě pasovali.Protože jsem byl poslední a oni se nudili,hned mě poslali s velkou brašnou pro chlast a žrádlo.Vypadl jsem a za poslední prachy koupil všechno a navíc i cigára.Před večerkou jsem se vrátil na patro a dozorčí mě s ironickým úsměvem poslal na devítku.Na posledním pokoji byla připravená uprostřed jedinná postel bez matrace,jen s drátěnkou a okolo ní asi dvacet židlí,stůl a všichni mazáci.položil jsem tašku a stoupl si do pozoru.Petr,neoficiální velitel mazáků se mě zeptal:

„Jsi připraven stát se mazákem?Co všechno jsi ochoten proto podstoupit?“

„Chci se stát mazákem a udělám proto cokoliv,pane desátníku.“, zařval jsem v odpověď.Všichni souhlasně pokývali hlavou a jeden mi přikázal,abych se svlékl do naha a začal nosit bufet a saharu.Chtěnechtě jsem svlékl uniformu a úplně nahý je začal obsluhovat.Pěkně si mě dobírali a já byl rudej až na prdeli.Ale co naplat.Během dalších dvou hodin mi přikazovali,abych dělal dřepy,kliky,sklapky,musel jsem se plazit,útočit,prostě vše možné.Pak už byli silně nalití a já si konečně mohl lehnout na postel.Položil jsem se na břicho,roztáhl nohy a ruce,které mi vzápětí připoutali k pelesti a úplně mě znehybnili.Ivan (jeden ze dvou supráků) mi hodil na hlavu polštář a obkročmo si na něj sedl,že nebýt drátěnky,snad mě udusí.Karel (druhý suprák) si klekl vedle postele,sklonil hlavu,aby na mě viděl a opile se chechtal:“Hele,ptáku,teď něco zažiješ,to bude nářez a jestli se pochčiješ,budeš to muset před pasováním vylízat,jasný?“

Jen jsem zakňučel na souhlas a už dopadla první rána.Cukl jsem sebou,že se Ivan zazmítal a pak,vždy po pěti ranách se mazáci střídali.16×5 je 80 ran a to je teprv půlka.Můžu říct,že jsem brečel jak malej Jarda,prdel i stehna pálila jak oheň.Otřásal jsem se a modlil se,ať už to skončí.Konečně dopadla 80 rána a mazáci se šli občerstvit.Slyšel jsem,jak komentují své dílo,když v tom mě někdo silně praštil a začal řvát:“Ty šmejde,jakto že jsi koupil tak málo rumu?No počkej,to ti nedarujem.“,a na boku jsem ucítil studenou láhev.

„Počkej,dáme mu to sežrat hned.“,smál se ožrale Ivan a dodal:“Podejte mi indulonu,něco vám ukážu.“chvilku se nade mnou vrtěl a mezi půlkama mě zastudilo a pak zabolelo.To Ivan mi dal indulonu na anál,namazal hrdlo láhve a snažil se mi jí zastrčit dovnitř.Sevřel jsem prdel,ale odpor byl překonán a já zaskučel bolestí.Byl jsem ponížen na nejvyšší možnou míru.Po pár minutách mi jí vyndaly a zas začal výprask.Vůbec mě nešetřili a tak netrvalo dlouho a pochcal jsem se bolestí.Začli se mi posmívat a Ivan se nadzdvihl a strhl ze mě polštář.Karel se ke mě sklonil a do huby mi narval hrdlo flašky z mé prdele:

“Jen to hezky ocucej,budeš připravenej na chcanky.“ chechtal se mi.Ivan si mi sedl na hlavu bez polštáře,protože s flaškou v puse,jsem mohl stejně jen huhlat a výprask pokračoval.Málem jsem omdlel a nevím jakým zázrakem jsem vydržel při vědomí všech 160 ran.Byl jsem na pokraji zhroucení a jen matně ke mě pronikala slova od ostatních.Nevěděl jsem o co jde a byl jsem v duchu vykulenej,co se děje.Někdo si přeze mě lehl křížem,má nebohá prdel vřeštěla v mé hlavě při každém dotyku,ale ten na mě na to nebral ohledy a vrtěl se.Opět se mi něco dobívalo do prdele.Anál se mi roztahoval a já se začínal bát,že mě roztrhnou a a snažil se vykřiknout.

„Oni mě mrdají.“,pomyslel jsem si zděšeně,propadajíc se studem.To je ještě horší,než předtím,brečel jsem ponížením i bolestí.Netrvalo dlouho,vystříkl se do mě a slezl.Hned ho vystřídal další a další.Všech 16 čuráků mě omrdalo a vystříklo se do mě.Anál jsem ani necítil,jen mě tupě brněl.Ivan s Karlem mě odvázali a já se svezl na zem.Pak mi řekl Petr:

„Klekni si na všechny čtyři a jako pes nás všechny obejdi a každému olízej ocas.Potom tě omrdají supráci,poté vylížeš do čista podlahu a na konec si před námi vyhoníš čuráka a spolkneš svojí mrdku.Vše jasný?“Zmoženě jsem přikývl,srozuměn s vůlí osudu a vydal se jak čokl po čtyřech od jednoho k druhému,pořádně hulíc a ocucávajíc každého čuráka.Když jsem na závěr vyhulil i Petra,odploužil jsem se k suprákům.Karel si prdelí sedl na kraj postele a lehl si,já se k němu obrátil zády,nasedl jsem na jeho kládu a zády se položil na jeho břicho.Ivan si stoupl mezi jeho nohy,mé si hodil na ramena a snažil se do mě dostat svým čurákem.Nebrali žádné ohledy a ostatní se seskupili kolem a fandili.Karel mi držel rukou pusu,abych neřval a ostatní mě přidržovali,abych se nevysmekl.Zmítal jsem se v šílené bolesti,ale naštěstí netrvalo dlouho a oba se do mě vystříkli.Chvíli čekali,až změknou a pak je vytáhli.Já si zas klek na zem,vlezl hlavou pod postel a vystrčil nateklou,rudě svítící a pořádně rozmrdanou prdel.Začal jsem lízat svoje chcanky ze země.Srkal jsem,vylizoval a modlil se,abych to už měl za sebou a nepoblil se.

Když se mi podařilo vylíznout poslední kapičku,vstal jsem,stoupl si před ně a začal si honit čuráka.Netrvalo dlouho a vystříkl jsem se.Mrdku jsem si nasměroval na břicho a hruď a měl jsem co dělat zachytit jí do dlaně a všechnu spolykat.To bylo asi to nejpotupnější,co jsem dnes udělal.Pak vstal Petr,přistoupil ke mě,obejmul mě a přivýtal mě mezi mazákama.Po něm to udělali každý zvlášť a já,přes to všechno měl z toho radost.Vrazili mi do ruky flašku vodky a já jí „vytáhl“ skoro celou na jeden zátah.Otočil jsem se a jak jsem byl,vyšel ze dveří,zamířil ke svému pokoji a šel si lehnout.Vůbec mě nezajímalo,že jsem nahatý,že prdel svítí jak semafor a že mi po stehnech teče spousta mrdky.Viděl jsem ty nevěřící pohledy a zděšené výkřiky,ale chtěl jsem jen spát a spát.

V pokoji jsem rozsvítil a padl břichem na postel.Kývl jsem vedle na bažanta a řekl,ať sežene lavor se studenou vodou a přikládá mi chladivé obklady.Sotva s tím začal,bolest vyprchávala a já usnul.Ráno,po budíčku jsem si natáhl trenky a šel na hajzl.Nemohl jsem si sednout,takže jsem sral napůl ve stoje.Nebylo to ani tak sraní,jako vytláčení mrdky ze střev.Dodnes přemýšlím nad tím,že to vůbec nebyl špatný pocit.

Autor: Ludmila
Datum přidání: 2. 4. 2009
Povídka přečtena: 15557x
Hodnocení povídky: 2.1

Zpět na předchozí stránku