Vnady nemocnice 8 - Kyprá sobota

Zpět na předchozí stránku

„Schovej se ve skříni a počkej, až ti dám znamení.“
„Ale nemůžeš tady chodit jen tak,“ podávala mi široké kalhotky s dlouhými nohavičkami a průsvitnou košilku.
Do velké almary na přesíni jsem se lehce vešel a pohodlně se uvelebil ve velkém koši na dně. Vdechoval jsem vůně spousty čistého, ale, jak jsem si všimnul už jen podle velikosti, většinou už léto nenošeného prádla a oblečení. Jaká asi musela být Slávka mladší, když i teď je tak nádherná a plná života, co všechno tyhle dámské oblečky zažily.
Ale na meditace nezbylo moc času. Zanedlouho jsem uslyšel dole příjemný Evin hlas, který mi teď připadal celkem mladý. Škvírkou jsem zahlídnul zrzčinu vznosnou postavu, jak zašustila pár centimetrů ode mě širokou sukní.
Obě kamarádky zašly do obýváku, ale dveře zůstaly otevřené, tak jsem je mohl slyšet.
„To bys nevěřila, Slávko, co se mi včera stalo,“ nedočkavě začla Eva.
„Snad ti zase nenadbíhal nějakej vdovec jako minule?“, smála se paní domu.
„Kdyby to, ale jeden úplně mladej sameček, mladší než náš Jarda. Je to neuvěřitelný, jaký může mít takovej mladej nadrženej kluk chutě. Když si představím Jarka s takovou nějakou bábou, jako jsem já…“
„Tak pročs ho nepřivedla?“, dráždila jí Slávka. „Nechtělas ses se mnou dělit? Třeba bych se mu taky líbila!“
„Určitě, vidíš, ani jsem si na tebe nevzpomněla, promiň. Hned jsem ho vyhodila nahýho večír na ulici. Dlouho jsem čekala, jestli se nevrátí, ale nic. Kdo ví, jak přečkal tu noc. Nakonec, byl urostlej a vypadal schopně, ale byl to takovej ten nedočkavec, kterej by mi ho tam chtěl jen vrazit a pak by se mi ještě vysmál, že jsem byla taková husa a myslela si, že se mu fakt líbím,“ rozumovala a srkala kafe.
Už jsem to nevydržel a ve chvíli jsem stál v obýváku.
„Sakra, dalas mi možnost mi dokázat, že to není pravda?“
Seděla tam nádherná v širokém křesle, zase měla určitě nějaký korzet, pod halenkou se jí koziska vzdouvala nepřirozeně dopředu. Upravená, drdol odkrýval její bílou šíji a zdůrazňoval okrouhlý výstřih. Byla tu celá zrudlá a zaražená.
„Takový mamině, jako jseš ty, bych jí desetkrát vylízal za jedno protažení. Klidně ti zvednu sukni a volížu ti zpocenou zadnici, jestli ti to udělá dobře.“
„Sundej si kalhotky, sedni si na pohovku a roztáhni nohy.“
Obě baculíny to zaskočilo, pochopitelně Evu daleko víc.
„Tak ho nech, ať se ukáže, jestli opravdu chce potěšit zralou dámu.“
„Můžeme to zkusit,“ řekla nejistě Eva.
Stoupla si, přidržela se mě a podával mi kalhotky. Čichnul jsem k horkému pásku z rozkroku a slabě ho olíz. Moc dlouho je na sobě nemá.
Posadil jsem jí na pohovku a kleknul pod širokou černou sukni. Tohle miluju. Už jako malýho kluka mě přitahovaly sukně, ať už dlouhý nebo krátký, obtažený nebo vzdušný. Pod nima jsem tušil něco úžasnýho a neplet jsem se. Když jste pod takovou těžkou tmavou sukní starší dámy, nic nevidíte a vnímáte všemi ostatními smysly. Cítíte měkkost zpocených stehen, lížete je a mezi zuby jsemně ožužláváte tučné podkoží. Přejíždím špičkou jazyka ty důlky a nerovnosti, které se snaží neúspěšně vyhladit a za které se často stydí víc než za další nádheru, povislé cecky, a které tak příjemně hladí po tváři. Pak přijdou na řadu stále vlhké a vytahané stydké pysky, rozhrnujete je a projíždíte jazykem, jemně koušete jejich vnější okraje a semtam zůstane mezi zuby jeden z řídkých chlupů. A nakonec začnete rýt nosem od ústí dírky až k pahorku a omýváte jazykem klín…
Byla skoro suchá, asi krátce po vykoupání, ale dráždění mělo brzy žádaný účinek. Chvíli dělala jakoby nic, dál se bavila se Slávkou, ale za chvíli se začala zajíkat, když jsem přelíz nějaké to zvlášť citlivé místečko. Nohy už měla na gauči, abych k ní měl co nejlepší přístup, pak začala přirážet a vyrazily sladké kapičky, znamení, že vyvrcholení není daleko. Ale ne, takhle rychle to nebude, to bych ti nic nedopřál. Když už jsem po čvrté začal sjíždět níž na míň citlivá místečka, abych oddálil orgasmus, chytla mě za hlavu a začala se mnou cloumat a hekat, ať už jí proboha dodělám. Měl jsem sto chutí jí ho tam vrazit, ale chtěl jsem jí dodělat jazykem. Stáhl jsem jí dolu sukni, abych jí viděl do obličeje a dokončoval svojí práci. Slávka seděla vedle ní a objímala jí a hladila po tváři, když jí to přišlo. Bylo to jako záchvat, něco podobného jsem předtím nikdy nezažil, hrozně dlouho si to dělala sama a to není ono. Vyskočil jsem nad ní, ohnul naběhlý ocas, vrazil jí ho pod halenku a několika pohyby vypustil dávku semene do jejího živůtku.
Dojmy zmoženou Evu ani nepřekvapilo, když mi ho opět Slávka vzorně olízala.
„Promiň,“ hladila mě rozpačitě. „Opravdu bys za mnou o víkendech dojížděl? Můžeš do mě, kdykoliv budeš chtít, byla jsem hloupá, že jsem tě včera vyhodila.“
„Tohle ti určitě ještě připomenu. Ale Slávku budu šukat taky.“
„To mi nevadí, jsme kamarádky. Ale,“ zarazila se; „jen bych tě chtěla poprosit, abys vždycky přijel na zastávku v polích a přišel až večír, aby o nás nikdo nevěděl.“
„Já bych taky pro to byla,“ souhlasila Slávka.
„A za co se stydíte?“, nechápal jsem.
„Za chvíli půjdu domů, aby to nebylo nápadný, večír ti sem přinesu věci.“
„A kdy mám za tebou přijít?“
„Dneska ne, na návštěvu přijede za chvíli jedna příbuzná. Víš co, v pátek přijeď ke Slávce a až skončím v sobotu v krámě, můžeš ke mně přijít podobně jako včera v pátek před zavírací dobou.“

Autor: David
Datum přidání: 22. 8. 2008
Povídka přečtena: 12513x
Hodnocení povídky: 4.5

Zpět na předchozí stránku